Historie zrcadel: V dávných dobách jim lidé připisovali magickou moc
Bez zrcadel už bychom se v dnešní době neobešli. Staly se naprostou samozřejmostí našeho každodenního života. Jejich využití je však mnohem širší než pouze úprava vzhledu v koupelně. Můžeme se s nimi setkat v dopravě, zdravotnictví, optice a spoustě dalších. Nebylo tomu ovšem vždycky tak. V minulosti lidé používali zrcadla ke zcela jiným účelům – od rituálů až po vojenské triky.
Dnes zrcadla známe jako hladké, lesklé plochy, které téměř dokonale odráží světlo. Trochu překvapivě však odráží i postupný technologický, kulturní a umělecký vývoj. Jak jsme se tedy od pozorování vlastního odrazu na vodní hladině dostali až k dnešním moderním zrcadlům? Historie je až překvapivě bohatá!
Pravěké kameny
Fascinaci vlastním vzhledem pocítili lidé již v pravěku. Svoji podobiznu mohli obdivovat v odrazu vody. Tato varianta byla nicméně velmi nespolehlivá a obraz nevypadal realisticky (především v tekoucích vodách).
Od vodní hladiny se tedy upustilo a před 6000 lety př. n. l. se místo ní objevilo první zrcadlo. Tento spíše prototyp zrcadla byl vyroben z kamene, nejčastěji obsidiánu, který díky své černé barvě a lesku odrážel světlo mnohem kvalitněji. Obzvlášť, pokud byl obsidián vybroušen a vytvarován do rovné, ploché desky. Hlavním důvodem, proč se tato zrcadla vyráběla, byly ceremoniály, v nichž zrcadla začínala figurovat.
Starověk a bronz
Začátek starověku s sebou přinesl vynález bronzu, což je slitina kovů mědi s cínem. Kromě výborného lesku po naleštění patří mezi jeho vlastnosti zejména to, že nekoroduje a nevyžaduje vysokou teplotu pro roztavení. Bronz se používal především k výrobě lepších zbraní a dalších nástrojů, a tak byla zrcadla luxusní záležitostí. Když člověk tehdy vlastnil bronzové zrcátko, symbolizovalo to jeho vyšší status.
Od kovu po sklo
Rozvinutý starověký Řím se stal průkopníkem výroby skleněných zrcadel. Zhruba okolo 1. století našeho letopočtu lidé poprvé použili sklo, na jehož zadní stranu nanesli tenkou vrstvu cínu. To otevřelo bránu vedoucí až k současným verzím. Zrcadla se odlehčila a na rozdíl od těch kovových se stala lépe přenosná. Kromě váhy se snížila také jejich cena a koupit si je směli i lidé z chudších vrstev (nadále však byly poměrně drahou záležitostí).
Nejdokonalejší skleněná zrcadla se vyráběla v Benátkách. První z nich vznikala už kolem roku 1300, ale produkovat ve větším množství se začala až v 15. století. Zadní stranu potírali amalgámem, směsí rtuti a cínu, který nebylo třeba rozehřívat. Odraz byl díky této precizní metodě vysoce kvalitní. Benátčané si recept přísně střežili a dědil se pouze z generace na generaci, díky čemuž si vybudovali o to větší prestiž a slávu. Nicméně i přes dlouhá léta tajnůstkaření se italská receptura výroby zrcadel rozšířila do celé Evropy.
Dnešní podoba zrcadel
V první polovině 19. století nastaly velké změny. Německý vědec Justus von Liebig objevil novou metodu, která zajistila zcela jasný a čistý odraz. Proces spočíval v tom, že se na sklo pomocí chemikálií pokládalo stříbro v tenké vrstvě. Od této chvíle se zrcadla stala dostupným zbožím pro všechny, nacházela se v každé domácnosti. Nejen běžným lidem, ale i umělcům změnila pohled na sebe samé i na okolí. Stříbrný povlak pak v dnešních zrcadlech nahradil hliník aplikovaný ve vakuu.
Vítězství díky zrcadlům
Ačkoli tato historická událost není historicky podložena, zrcadla pro poražení nepřítele ve válce použil Archimédes. Tehdy měl v bitvě údajně pomocí několika zrcadel koncentrovat sluneční paprsky a ty pak zapálili útočící lodě.
V řecké mytologii můžeme na zrcadla narazit v souvislosti se zabitím Medusy. Medusa byla zrůdná žena s hady místo vlasů a ten, na koho se podívala, okamžitě zkameněl. Perseus využil odrazu ve svém lesklém štítu a Medusu usmrtil.
Zrcadla s magickou mocí
Lidé věřili, že pokud budou do zrcadla dlouho hledět, spatří ďábla a ten jim předpoví zlou budoucnost. Zvláště se nedoporučovalo prohlížet se v zrcadle těhotným ženám a dětem. Tradovalo se ovšem také to, že odraz chrání před nočními můrami a dávala se také do kolébek. V lidové kultuře bylo nařízeno při úmrtí blízkého zakrýt veškerá zrcadla, aby se duše zesnulého nezahlédla. Jinak by totiž nikdy nemohla dojít pokoje.
Umělecké vyjádření
Zrcadla pronikla až k umělecké tvorbě – od knih, přes obrazy až po sochy. Pomocí zrcadel umělci vyjadřovali jak pýchu a smilstvo, tak i moudrost a čistotu.
Za zrcadly se skrývá víc, než by si většina z nás mohla představit. Na jejich krásné historii můžeme vidět, jak se měnily nejen výrobní techniky, ale i pohled lidí na sebe samé.
Zdroje: Old.pf.jcu.cz, Fyzmatik.pise.cz, Eurozpravy.cz, Casopis-interiery.cz, Greekmyths-greekmythology.com, Cs.wikipedia.org
