Intuice nebo instinkt? Tělo vnímá víc, než si uvědomujeme

Intuice bývá označována jako šestý smysl nebo vnitřní hlas. Před důležitým rozhodnutím nám někdy zkrátka „něco“ napovídá, co udělat. Čistě na základě pocitu potom mnohdy činíme i vážná rozhodnutí. Intuici zkoumají psychologové a odborníci z oblasti neurovědy už desítky let.

Mnoho z nás si myslí, že intuice je nevysvětlitelný jev. Odborníci však dnes intuici popisují jako formu zkušenostního poznání. Podle neurovědce Daniela Kahnemana souvisí intuitivní reakce s automatickým a rychlým způsobem uvažování (systém 1), který využíváme při každodenních rozhodnutích. Tento systém funguje podprahově, rychle a efektivně, ale někdy také zavádějícím způsobem. Pochopení intuice si tedy žádá pohled z více úhlů. Je potřeba spojit psychologii, kognitivní vědu a filozofii.

Intuice jako výsledek odbornosti i podvědomé integrace vjemů

Jedním z nejvlivnějších pohledů na intuici je teorie takzvané expertní intuice. Tu popsal mimo jiné Gary Klein při výzkumu rozhodování u hasičů nebo lékařů. Tento rozbor ukazuje, že intuice se často projevuje u lidí, kteří mají v dané oblasti vysokou míru zkušeností. Například šachisté podle ní rozeznají výhodné tahy během vteřiny, aniž by je vědomě analyzovali.

Podle Dörflera a Ackermanna existují dva typy intuice. První je intuitivní úsudek a druhý intuitivní vhled. Intuitivní úsudek popisuje situaci, kdy má proběhnout rozhodování v reálném čase, a to na základě předchozí praxe. Intuitivní vhled je naopak spojen s kreativitou – týká se vzniku nových myšlenek, které často nelze zpětně rozklíčovat. Objevily se totiž náhle a bez jasného důvodu.

Zajímavý je také přístup Michaela Polanyiho, který intuitivní poznání vysvětluje pomocí tzv. fokální a subsidiární pozornosti. Zatímco vědomě vnímáme „výsledek“ (např. že daná situace „nevypadá dobře“), naše podvědomí integruje nesčetné drobné signály, které k tomuto závěru vedou – ale my si jich nejsme vědomi.

Psychologické pojetí: víc než jen pocit

Psychologové jako Carol Jung nebo Herbert Simon zkoumali intuici jako specifickou formu poznání. Jung ji zařadil mezi základní psychické funkce (vedle myšlení, cítění a vnímání), zatímco Simon upozorňoval, že intuice často není nic jiného než „zamrzlá“ analýza – poznání, které jsme dříve vědomě získali a které se přetavilo do instinktivní reakce.

Jak intuici trénovat a rozvíjet

Intuice není výsadou vyvolených. I když má vrozenou složku, lze ji – podobně jako jazykové nebo sportovní dovednosti – systematicky trénovat. Praktické rady pro její rozvoj zahrnují:

• Reflexe rozhodnutí: zpětné vyhodnocení momentů, kdy jste se rozhodli „podle pocitu“. Vyplatilo se to? Jaké signály jste vnímali?
• Práce s tichým vědomím: například formou meditace, kdy se soustředíte na své tělo a pocity.
• Záměrná praxe v konkrétní oblasti: čím více zkušeností, tím lépe mozek vytváří vzorce, které pak slouží jako základ pro rychlá rozhodnutí.
• Zapisování snů a „aha momentů“: mnoho intuitivních vhledů přichází ve stavu uvolnění nebo během rutinních činností.

Využití intuice vyžaduje také určitou dávku pokory – intuice není neomylná a ne vždy vede ke správným závěrům. Je vhodné ji doplňovat racionálním uvažováním a nebát se ověřovat její výsledky.

Kdy intuici věřit a kdy ji zpochybnit

Intuice nám významně pomáhá při rozhodování. Neměla by však být jediným nástrojem, který k volbě použijete. Nejlépe intuice funguje v oblastech, kde máme dostatek zkušeností. V neznámých situacích nebo ve stresu naopak může intuice selhat.

Intuice je přirozeným procesem, kdy naše mysl zpracovává obrovské množství podnětů mimo vědomou pozornost a výsledek je nám prezentován jako náhlé poznání. Intuice má potenciál být neocenitelným pomocníkem, pokud ji správně rozumíte, trénujete a používáte s rozvahou. Vědět, kdy intuici věřit a kdy ji ověřit, je klíčem k moudrému rozhodování.

Zdroje: Journals.sagepub.com, Plato.stanford.edu, Onlinelibrary.wiley.com, NIH