Agartha: Mýtická říše moudrých duší a zapomenuté civilizace

O podzemní říši Agartha kolují legendy už více než sto let. Někdo v ní vidí duchovní centrum světa, jiný technologicky vyspělou civilizaci. A další říká: je to místo, kam se odebírají duše padlých.

Hluboko pod námi. A možná i pod pravdou

Lidstvo mělo vždycky potřebu věřit, že svět, který známe, není zdaleka celý. Že někde existuje něco víc – něco skrytého, tichého a silnějšího, než si umíme představit. Agartha je přesně takové místo. Má jít o rozsáhlou podzemní říši, ukrytou hluboko pod zemskou kůrou. Podle některých verzí v ní přebývají duše hříšníků, podle jiných je to útočiště dávné civilizace, která se skrývá před světem už tisíce let.

Ať tak či onak – Agartha stále fascinuje. A čím víc ji věda odmítá, tím víc lidí si říká: co když na tom přece jen něco je?

Buddhisté, okultisté i polárníci

Kořeny příběhu o Agartě můžeme najít v tibetských a buddhistických textech, které mluví o skrytém městě Šambala. To se mělo nacházet někde v Himálaji, v oblasti přístupné jen zasvěceným. Právě odtud později vznikla západní verze Agarthy – duchovního centra planety, ale také místa, kde přebývají bytosti s hlubokým poznáním. A v některých interpretacích i ty, které selhaly. Hříšníci, kteří ještě nedozráli k tomu, aby se mohli znovu narodit nebo odejít „výš“.

Na Západě příběh rozvíjel mimo jiné francouzský okultista Saint-Yves d’Alveydre na konci 19. století. Tvrdil, že vnitrozemská říše je skutečná, technologicky vyspělá a telepaticky propojená s povrchem. Byla to doba, kdy se podobným tématům naslouchalo – a kdy lidé hledali smysl mimo průmyslovou realitu.

Kdo tvrdil, že ji navštívil

Možná nejznámější postavou spojenou s Agartou je americký admirál Richard Byrd. V roce 1947 měl při průzkumném letu nad Arktidou zažít něco neuvěřitelného. Podle konspiračních teorií pronikl do podzemního světa, kde ho přivítaly bytosti, které varovaly před jadernými zbraněmi a úpadkem lidstva. Oficiálně to nikdy nepotvrdil, ale jeho deníky jsou dodnes předmětem vášnivých debat.

Zajímavá je i výpověď Ferdynanda Ossendowského, polského spisovatele a cestovatele. Ten ve své knize „Zvířata, lidé a bohové“ z roku 1922 popisuje, jak mu tibetští lamové vyprávěli o podzemním království Agharti, které mělo sahat pod velkou část Asie a kam se údajně uchýlili „strážci poznání“.

Teorie duté Země: pohádka nebo nepochopený koncept?

S Agarthou bývá často spojována i teorie duté Země. Ta má kořeny už v 17. století, kdy s ní přišel astronom Edmund Halley – ten Halley, co po něm pojmenovali kometu. Navrhl, že Země by mohla být složená z několika soustředných koulí s vlastní atmosférou. Dál to rozvedl John Cleves Symmes, který byl tak přesvědčený, že někde na pólech existují otvory do vnitřního světa, že nabízel finanční odměnu komukoli, kdo by se tam vydal.

Dnes už víme, že to tak úplně není – seizmická měření i geologické poznatky ukazují, že naše planeta má velmi pevné a extrémně horké jádro. A i když už se nedá mluvit o „duté Zemi“, pro mnohé to nic nemění. Věda má své hranice, ale představivost nikoli.

Agartha dnes: skrytá města, zelené světlo a ticho

Moderní verze mýtu se přesunula do oblasti esoteriky a konspiračních teorií. Podle některých je vstup do Agarthy možný skrze skryté jeskyně v Jižní Americe, jiné teorie mluví o podzemních komplexech v Egyptě nebo pod Antarktidou. Někdy zaznívá i spojitost s UFO – že bytosti, které nás navštěvují, nepřilétají z vesmíru, ale vycházejí právě zevnitř Země.

Zní to jako sci-fi? Možná. Ale stejně jako ve všech starých legendách – zůstává otázka: proč tahle představa nezmizela, když máme vědu, která říká, že tam dole nic není?

Ne všechno musí být pravda, aby to mělo sílu

Agartha může být čistá legenda. Nebo taky ne. Možná to není místo v zemské kůře, ale spíš v lidské mysli. Možná je to archetyp – obraz skrytého vědění, touha po úniku, víra, že existuje místo, kde nejsme ztraceni.

A možná… Možná nám právě tohle pomáhá nezbláznit se v realitě, kde má každý názor datum spotřeby.

zdroj: medium.seznam.cz, epochaplus.cz