Vyvolávání duchů: Trendy záležitost, která může vyvolat strach i úzkosti
Zatímco pro někoho je vyvolávání duchů zábavnou halloweenskou aktivitou, pro jiného se může stát zážitkem s trvalými psychickými následky. Ať už jde o klasické spiritistické seance, nebo moderní aplikace napodobující Ouija tabulky, stále častěji se mluví o tom, že spiritismus není nevinná zábava.
Když se duše mrtvých snažily komunikovat
Vyvolávání duchů není výstřelkem posledních let. První doložené pokusy o kontakt s posmrtným světem sahají až do starověku – Egypťané i Řekové věřili, že s mrtvými lze navázat spojení. Moderní spiritismus však zažil svou největší slávu v 19. století, především ve Spojených státech a Velké Británii.
Roku 1848 způsobily rozruch sestry Foxovy z New Yorku, které tvrdily, že komunikují s duchem zemřelého obchodníka pomocí klepání. Jejich příběh odstartoval tzv. spiritistickou horečkou – po celé Americe se začaly pořádat seance, na které se pomocí různých metod pokoušeli lidé získat odpovědi ze záhrobí.
Ouija tabulka: Neškodná hra nebo nebezpečný portál?
Snad nejznámějším nástrojem spiritismu je tzv. Ouija tabulka, poprvé komerčně vyrobená koncem 19. století. Skládá se z písmen abecedy, čísel a slov „ano“, „ne“ a „sbohem“. Účastníci seance pokládají prsty na ukazatel, který se má údajně pohybovat podle vůle duchů. Nicméně odborníci i terapeuti před jejím používáním varují. Mnozí lidé totiž po spiritistickém zážitku zažívají silné stavy úzkosti, poruchy spánku nebo pocit přítomnosti něčeho zlého. Psychologové tento jev vysvětlují jako kombinaci sugesce, podvědomého pohybu a projekce strachu.
Proč to lidé zkoušejí?
Přitažlivost vyvolávání duchů spočívá v několika faktorech.
Zvědavost a touha po tajemnu
Mnoho lidí fascinuje představa posmrtného života a možnosti kontaktu s někým, kdo už není mezi živými.
Emoční motivace
Ztráta blízkého může vést k touze ho znovu slyšet – byť jen na chvíli.
Skupinová dynamika
Seance bývají často součástí kolektivního zážitku mezi přáteli, na večírcích nebo při rituálních setkáních.
Popkultura a média
Filmy jako Ouija, Insidious nebo The Conjuring podporují romantizovaný a napínavý obraz komunikace s duchy, který často zkresluje realitu.
Stinné stránky spiritistických praktik
Navzdory zábavné fasádě existuje mnoho případů, kdy lidé po vyvolávání duchů zažili vážné psychické potíže. Nejčastěji se objevují:
- Úzkostné poruchy a záchvaty paniky
- Nespavost a noční děsy
- Pocity posedlosti nebo sledování
- Paranoia a sklony k bludům
Psychologové upozorňují, že zejména u lidí s křehkou psychikou, traumatem nebo sklonem k disociaci může spiritismus spustit závažné problémy. Navíc i samotné skupinové seance bývají spouštěčem kolektivní hysterie.
Hranice, kterou není radno překračovat
V různých náboženstvích je kontakt s mrtvými vnímán velmi odlišně. Zatímco některé tradice (např. šamanismus nebo africké animistické kulty) s komunikací s předky běžně pracují, většina křesťanských směrů ji považuje za nebezpečnou nebo dokonce za hřích.
Katolická církev například varuje, že vyvolávání duchů může otevřít dveře zlým silám, zatímco v islámu je považováno za formu černé magie.
Když hraní přesáhne bezpečné meze
Zásadní problém vyvolávání duchů spočívá v tom, že mnozí, zejména mladí lidé, k němu přistupují jako k neškodné zábavě. Na TikToku nebo YouTube kolují tisíce videí s výzvami, jak přivolat ducha, často bez jakéhokoliv vědomí o rizicích.
Vyvolávání duchů není hračka. Ačkoliv vypadá neškodně, důsledky mohou být vážné. Historie spiritismu ukazuje, že snaha komunikovat s neviditelným světem tu byl vždy. Ale stejně tak varuje, že tato komunikace nemusí přinést klid – spíš naopak. Je na místě mít úctu jak k mrtvým, tak ke své vlastní psychice. Pokud vás přitahuje tajemno, existují bezpečnější cesty, jak tuto zvědavost naplnit – třeba studiem symboliky nebo mytologie. Vyvolávání duchů ale rozhodně není tou nejmoudřejší cestou.
Zdroj: daily.jstor.org, getinspiredspiritually.com, historicgeneva.org, studie Springer Nature Link, studie National Library Of Medicine
