Nejhorší kletby: Kdo vstoupil do faraonovy pyramidy, mohl brzy zemřít
Legenda o kletbě faraonů děsí už celé generace. Jedná se o teorii založenou na skutečné události, kdy po vstupu do hrobky egyptského krále Tutanchamona došlo k podivným úmrtím několika členů výpravy. Podobné legendy jsou spojovány i s jinými historickými místy a dodnes zůstává záhadou, co za podivnými náhodami stojí.
Howard Carter, britský archeolog, který během své kariéry učinil jeden z největších objevů egyptologie, v roce 1922 společně se svojí výpravou otevřel hrobku faraona Tutanchamona. Tato významná událost se ale brzy na to stala poněkud záhadnou. Došlo k sérii podivných úmrtí několika členů výpravy. Média neváhala a brzy se zrodila legenda o faraonově kletbě. Od té doby se vynořují nové a nové příběhy o tom, jaká hrůza stíhá každého, kdo poruší posvátný klid egyptských vládců. Co je ale skutečnost a co jen výplod lidské fantazie?
Jak vznikla legenda o kletbě?
Základem všeho byla smrt lorda Carnarvona, mecenáše výpravy. Zemřel nedlouho po otevření hrobky – podle lékařů kvůli infekci vzniklé z banálního štípnutí komárem. Přesto se okolnosti jeho smrti – a především její načasování – staly ideální živnou půdou pro senzacechtivý tisk. Brzy se objevily dramatické titulky o „smrtící kletbě“, která prý stíhá každého, kdo naruší králův věčný odpočinek. A jak už to tak bývá, jeden záhadný příběh táhne další.
Umírali opravdu všichni?
Podle legendy se po objevu hrobky začali jednotliví členové výpravy záhadně poroučet ze světa. Jenže statistika mluví jinak. Ze zhruba 26 lidí, kteří se přímo účastnili otevření hrobky, se většina dožila vysokého věku. Sám Carter, hlavní archeolog, zemřel až v roce 1939, tedy sedmnáct let po objevu, a to z přirozených příčin. Ano, několik badatelů opravdu zemřelo poměrně krátce po objevu – třeba lékař, který mumii zkoumal. Ale šlo spíše o ojedinělé případy než o hromadnou tragédii. Přesto právě tato úmrtí přiživila představu o nadpřirozené pomstě.
Hledání racionálního vysvětlení
Odborníci se časem pokusili najít přirozená vysvětlení. Jedna z přípustných teorií říká, že je velká pravděpodobnost, že se v po staletí uzavřených prostorách hrobek množily různé mikroorganismy. Mohlo jít zejména o plísně a bakterie – a některé z nich již přirozeně jinde neexistovaly. V momentě, kdy se hrobka otevřela, se přemnožené mikroorganismy dostaly do okolního ovzduší a u účastníků výpravy mohly způsobit závažné zdravotní problémy.
Síla lidské fantazie
Legenda o faraonově kletbě získala popularitu i díky době, v níž vznikla. Dvacátá léta byla plná fascinace starověkým Egyptem – jeho symbolika pronikla do módy, designu i umění. Ve společnosti rostla chuť po dobrodružství, záhadách a vzdálených civilizacích. A vyprávění o faraonově kletbě přinášelo právě to – dramatický příběh s nádechem tajemna a osudovosti.
Není to jen egyptský fenomén
Legendy podobné těm egyptským se v minulosti šířily po celé Zemi. Například v Římě se věřilo, že pokud člověk poruší hrob někoho významného, přinese to neštěstí celé jeho rodině. V Číně i v Mayské civilizaci byly hrobky chráněny nejen fyzickými pastmi, ale také příběhy o strašlivých trestech pro narušitele. Strach z posmrtné pomsty je tak společným jmenovatelem mnoha kultur. Vždy ale platí, že podobné kletby fungují hlavně v lidské hlavě – jako silný příběh, který udržuje respekt a hranice.
Co si z toho odnést?
Faraonova kletba s největší pravděpodobností nevznikla v Egyptě, ale v západní fantazii. Ačkoli se některé události mohou zdát zvláštní, žádný nadpřirozený vzorec v nich věda nikdy nenašla. Přesto má legenda o kletbě svou hodnotu – ukazuje, jak silné příběhy dokážeme vytvářet z několika náhod. A také připomíná, že k dějinám bychom měli přistupovat s respektem – ne ze strachu z pomsty bohů, ale s pokorou k minulosti.
Zdroj: Ct24.ceskatelevize.cz, Idnes.cz, Journal of scientific exploration, Times of India
