Fata morgána: Když vidíte něco tam, kde to ve skutečnosti není
Když člověk poprvé spatří fata morgánu, často ani nedutá. Před očima se mu objeví něco, co tam prostě být nemůže. Voda uprostřed suché planiny, město visící ve vzduchu nebo loď, která se jakoby vznáší nad horizontem. Přitom vše, co vidí, je naprosto reálné. Jen ne tam, kde to zrovna vidí.
Fata morgána je zvláštní optický klam, který se nejčastěji objeví ve chvíli, kdy slunce rozpálí krajinu do běla. Vzduch nad zemí se začne vrstvit podle teploty a právě v těchto neviditelných vrstvách se světlo začne ohýbat. Místo toho, aby šlo rovně, uhýbá a k našim očím dorazí z jiného směru, než by mělo. A tak se stane, že tam, kde nic není, uvidíme jezero, loď nebo město.
Kde se zjevují přeludy
Fata morgánu nejčastěji zahlédneme tam, kde horko doslova visí ve vzduchu. Vyprahlé pouště, rozpálené silnice nebo rozvlněná hladina moře, to jsou místa, kde se tenhle přírodní klam objevuje nejčastěji. Typickým příkladem je kalifornské Údolí smrti, kde se v odpoledním žáru pravidelně zrcadlí neexistující jezírka. A pokud se přesuneme k moři, výrazné jevy se objevují u Messinské úžiny mezi Itálií a Sicílií. Právě odtud pochází i název fata morgána. Lidé kdysi věřili, že jde o dílo víly Morgany, sestry krále Artuše, která prý čarovala nad mořem a mátla námořníky obrazy přístavů a měst, která neexistovala.
U nás nebo v Evropě obecně se s tímto jevem setkáváme méně často, ale i tady se občas objeví. Například na březích Baltského moře bylo pozorováno, jak se lodě zdají vznášet ve vzduchu, jako by se odpoutaly od reality. V Norsku zase lidé hlásili výskyt vzdálených ostrovů, které by za běžných podmínek vůbec neměly být vidět. Nešlo o žádnou chybu v mapách, ale o důsledek extrémních rozdílů v teplotě, které s obrazem udělají divy.
Jak klam funguje
Za vznik fata morgány může tzv. teplotní inverze. Ta nastává, když je u zemského povrchu chladnější vzduch a nad ním se nachází vrstva teplejšího vzduchu. Světelné paprsky se na rozhraní těchto vrstev lámou a ohýbají. Obraz objektu se pak zdánlivě přenese jinam. Někdy dojde i ke zkreslení tvaru nebo převrácení obrazu. Odborně se tomuto efektu říká refrakce.
Podle studie se fata morgána liší od běžné miráže tím, že obsahuje několik vrstev obrazu. Vzniká tak jakási složená iluze, která se může neustále měnit a vlnit, jak se mění proudění vzduchu a teplotní rozdíly. Proto může objekt vypadat jako roztažený, zúžený nebo vrstvený jako koláč.
Lidské oko věří tomu, co vidí
Fata morgána připomíná, jak snadno se může lidské vnímání splést. Náš mozek je zvyklý vykládat světlo jako přímou informaci o poloze objektu. Jenže světlo není vždy poctivé. Stačí změna podmínek a máme pocit, že vidíme jezero v poušti nebo loď na obloze.
Historie si pamatuje i chvíle, kdy fata morgána zmátla i zkušené cestovatele. V roce 1818 se britský polárník John Ross vydal na expedici a na obzoru spatřil pohoří, které na mapě neexistovalo. Nazval ho Croker Mountains a považoval za nepřekonatelnou překážku. Kvůli tomu se rozhodl nepostupovat dál. Později se ale ukázalo, že žádné hory tam ve skutečnosti nikdy nebyly. Viděl jen optický klam, který mu změnil směr celé výpravy.
Kouzlo, které klame tělem
Fata morgána není žádný výmysl ani přelud z pohádky. Je to reálný optický jev, který ukazuje, jak snadno nás může příroda nachytat. Dnes jsme zvyklí na umělé iluze z obrazovek, efektů a projekcí, ale fata morgána je připomínkou, že i bez technologií dokáže svět okolo nás vyprávět příběhy, které nejsou tak úplně pravdivé. Stačí správný úhel, dost horka, trocha trpělivosti a najednou se díváme na něco, co tam ve skutečnosti není.
Zdroje: Wikipedie, ScienceDirect
