Mýty a fakta o korzetech: Síla utažení mohla způsobit mdloby, extrémní vosí pas na fotkách je ale často retušovaný

Korzety viktoriánské éry rozdělují veřejnost na dva tábory. Jedni v nich vidí nástroj ženského útlaku, druzí symbol elegance a ženské síly. Realita ale není černobílá. Za vosími pasy se skrývá nejen společenský diktát krásy, ale i spousta mýtů, předsudků a uměleckých přehánění.

Viktoriánský korzet bývá často vykreslován jako nástroj ženského mučení. Historie i současné studie ale ukazují, že věci nebyly tak dramatické, jak se traduje. Ano, nositelky korzetů někdy omdlévaly. Ano, některé ženy měly extrémně zúžené pasy. Ale ne, nedocházelo běžně k odstraňování žeber ani k deformacím vnitřních orgánů tak, jak to známe z bulvárních dramatizací.

Mýty o korzetech často vycházejí z moderního nepochopení. Historikové jako Valerie Steele z Fashion Institute of Technology upozorňují, že ne všechny ženy nosily korzet stejně utažený. Korzety byly totiž především oděvním prvkem, který měl formovat siluetu, ne omezit pohyb nebo zdraví. Extrémní případy byly spíše výjimkou a často byly spojeny s módními extrémy nebo showbusinessem.

Vosí pasy a magie retuše

Fotografie z konce 19. století, kde ženy připomínají lidské přesýpací hodiny, nejsou vždy důkazem drastického utahování korzetu. V mnoha případech jde o výsledky retuší nebo deformací negativu při vyvolávání. V době, kdy fotografie procházela svými počátky, nebylo neobvyklé zasahovat do obrazu tak, aby odpovídal estetickým ideálům doby.

Navíc nelze zapomínat na to, že módní ilustrace v katalogu nebyly nikdy realistickým odrazem těla. Šlo o ideály, stejně jako dnes v módních kampaních. Korzet pomáhal ženské postavě opticky vyniknout v šatech, ale většina žen nosila praktické a méně utažené verze pro běžný život.

Bolest nebo opora? Rizika versus benefity

Korzety měly bezesporu svá rizika. Dlouhodobé nošení příliš utaženého korzetu mohlo způsobit zhoršené dýchání, závratě nebo problémy s trávením. Z lékařského pohledu šlo hlavně o mechanický tlak na hrudník a břicho, který mohl být při dlouhodobém přetěžování nepříznivý. Na druhou stranu je ale třeba říci, že ženy se korzety učily nosit od dětství, a tělo si na určitou míru komprese zvykalo postupně.

Dnes se ale čím dál více mluví i o pozitivech. Moderní ortopedičtí specialisté potvrzují, že kvalitní korzet na míru může sloužit jako opora zad, pomáhá držení těla a může přinést úlevu při skolióze nebo slabých břišních svalech. V komunitě tzv. waist trainingu, tedy tréninku pasu, se dnes korzety používají v kombinaci s cvičením a zdravou životosprávou. Nejde o extrémní utažení, ale o jemné tvarování a podporu sebevědomí.

Korzety dnes: Tradice, která se nebojí návratu

Korzety zažívají v posledních letech renesanci. Nejen na přehlídkách, ale i v běžné módě. Zatímco dříve šlo o povinnost, dnes si je ženy volí dobrovolně jako výraz osobního stylu nebo elegance. Vyrábějí se z přírodních materiálů, s respektem k anatomii a s možností individuálního přizpůsobení. Místo trýzně se tak vrací jejich estetický i funkční potenciál.

Historikové upozorňují, že viktoriánské ženy nebyly pasivními oběťmi módy, jak se často tvrdí. Uměly korzet nosit, uměly v něm pracovat, tančit, jezdit na koni i sportovat. V některých případech byl dokonce vnímán jako ochranná vrstva před chladem či doteky.

Pravda je jako pas – když se přetáhne, praskne

Korzety viktoriánské doby zůstávají symbolem doby, která balancovala mezi krásou a tlakem na ženský ideál. Stejně jako dnes byly ženy pod tlakem vzhledu, ale zároveň si vytvářely své vlastní způsoby, jak s módou pracovat. Mýty o žebrech, mdlobách a drastickém mučení sice dobře zní, ale historická realita je jemnější a mnohem zajímavější.

Korzety nebyly zbraní proti ženám, ale nástrojem jejich doby. A když se nosily s rozumem a řemeslnou péčí, mohly být pohodlnější, než leckteré současné módní trendy. Jen ten, kdo se skutečně podívá pod šněrování historie, uvidí, že krása a bolest spolu nemusí vždy nutně kráčet ruku v ruce.

Zdroje: Wikipedie, Indie Author Magazine, BBC, Chron