Mona Lisa: Dosud se přesně neví, kdo byl malíři modelem. V průběhu času navíc obraz změnil barvy
Mona Lisa patří k nejikoničtějším obrazům světového umění. I po více než pěti stech letech je slavné dílo obestřeno tajemstvím. Stále panují domněnky o tom, kdo byla žena se záhadným úsměvem.
Identita Mona Lisy je stále velkou záhadou
Jednou z největších záhad okolo Mona Lisy je identita ženy, která stála Leonardovi da Vincimu modelem. Nejčastěji se však uvádí, že se jedná o Lisu Gherardini, manželku florentského obchodníka Francesca del Gioconda. S touto teorií poprvé přišel Giorgio Vasari, renesanční životopisec umělců, již v roce 1550 – tedy 47 let po vzniku slavného portrétu. Obraz je také někdy nazýván La Gioconda, což může představovat příjmení modelky, ale tento italský pojem značí také „usměvavou ženu“.
V roce 2005 byla nalezena poznámka v jedné knize z heidelberské univerzitní knihovny, datovaná rokem 1503, kde florentský úředník Agostinu Vespucci přímo spojuje Leonarda da Vinciho s portrétem Lisy del Giocondo. Je zajímavé, že tato zmínka potvrzuje, že v daném roce skutečně vznikal slavný portrét, a z toho důvodu ji většina lidí považuje za nejsilnější důkaz pravosti této identity.
Objevují se však také spekulace, že modelkou mohl být Leonardův asistent a blízký přítel Gian Giacomo Caprotti nebo že se jedná o idealizovaný portrét Leonarda da Vinciho ve feminní podobě.
Proč je záhadný úsměv tak fascinující?
K nejzáhadnějším prvkům celého obrazu patří úsměv Mony Lisy. Každý, kdo se na obraz podívá, zjistí, že se úsměv mění v závislosti na tom, z jakého úhlu a vzdálenosti se na něj dívá. Jedná se o efekt techniky zvané sfumato, kterou da Vinci ovládl mistrně. Tato technika spočívá v rozmazávání hranic mezi světlem a stínem bez zřetelných kontur, což dodává obrazům iluzi trojrozměrnosti.
Původní obraz měl zcela jiné barvy
Odborníci z Louvru a C2RMF, kteří obraz podrobně zkoumali, dospěli také k závěru, že byl původní obraz mnohem jasnější a barevnější. Pleť Mona Lisy byla světlejší, pozadí živější a šaty detailněji prokreslené. Jak ukázaly rentgenové a infračervené analýzy, Leonardo použil různé vrstvy barev a laků, což dodalo malbě hloubku. Tyto vrstvy však podlehly chemickým změnám, což způsobilo, že je dnes obraz tmavší a barvy jsou zkreslené. Vzhledem k tomu, že se jedná o opravdu cenný obraz, Louvre se rozhodl obraz aktivně nerestaurovat.
Z Florencie do Louvru a zpět
Když Leonardo da Vinci slavný portrét dokončil, vzal si jej s sebou do Francie, když přijal pozvání krále Františka I. Po umělcově smrti v roce 1519 se stal obraz součástí francouzského královského majetku a postupně se stal součástí sbírek různých panovníků. Během Velké francouzské revoluce se portrét dostal do veřejného sektoru a byl vystaven v Louvru. V době vlády Napoleona byl umístěn do komnat Tuilerijského paláce. Říká se, že měl sám Napoleon k obrazu zvláštní náklonnost.
Je však zajímavé, že skutečný status globální ikony získala Mona Lisa až po krádeži v roce 1911. Za krádeží stál italský nacionalista Vincenzo Peruggia, který chtěl portrét vrátit Itálii. Obraz se mu skutečně podařilo dopravit do Florencie, kde byl o dva roky později nalezen a Peruggia zatčen. Za zmínku stojí také to, že byl z krádeže podezříván i Pablo Picasso a posléze i spisovatel Guillaume Apollinaire, který jednou řekl, že by měl být portrét spálen. Od té doby se Mona Lisa stala symbolem kulturního dědictví.
Ačkoliv se možná nikdy nepodaří odhalit všechny záhady, které tento obraz skrývá, jedno je jisté: Mona Lisa zůstává nejen mistrovským dílem renesančního umění, ale představuje také nesmrtelný symbol lidské touhy po poznání. Ne nadarmo v průběhu staletí obdržel obraz několik milostných dopisů a květin od svých obdivovatelů.
Zdroj: nature.com, smithsonianmag.com, edition.cnn.com
