Příběh opia: Objevilo se již v 17. století. Kvůli masovému vývozu a velké oblibě se začalo hodně rychle bojovat proti jeho šíření
Opium se získává z obyčejného máku, který běžně roste na polích. Zajímavý je ale jeho příběh, který se táhne tisíciletími. Dlouhá léta si ho lidé vážili, protože se používalo jako lék, který uměl zkrotit i tu nejhorší bolest. Jenže pak přišlo 17. století a všechno bylo jinak.
Staré časy a medicína našich předků
Když se podíváme hodně, hodně zpátky, zjistíme, že mák a jeho zvláštní účinky nebyly žádnou novinkou. Takoví Sumerové, to už je nějakých 4 000 let před Kristem, mu říkali „rostlina radosti“. A nebyli sami. Egypťané, staří Řekové i Římané – ti všichni věděli, co v máku vězí, a používali ho v medicíně, jak se dalo.
Pak se o jeho tajemství podělili arabští kupci a učenci, kteří ho vzali dál na východ. Dostal se tak do Persie, Indie, a dokonce až do Číny. Tam všude sloužil hlavně k léčení. A Evropa? Ta na něj taky nezapomněla. V 16. století takový Paracelsus přišel s laudanem, což nebyla nic jiného než opiová tinktura.
Když kouř změnil pravidla hry
A pak to přišlo, to osudné 17. století. V Číně tehdy řekli „ne“ tabáku, zakázali ho v roce 1644. Co teď? Lidé jsou vynalézaví, zvlášť, když jim něco vezmete. Hledali, čím by tabák nahradili, a sáhli po opiu. Ale nejedli ho. Začali ho kouřit.
A to byla změna! Kouřením se totiž účinky dostavily mnohem rychleji a byly silnější. Není divu, že si na to lidé rychle zvykli a závislost na sebe nenechala dlouho čekat. Najednou chtěl opium každý. Už v roce 1729 musela Čína vydat první zákon, který se snažil tenhle nový trend nějak zkrotit a omezit prodej i kouření.
Velký byznys s opiem a války, které otřásly světem
Osmnácté a devatenácté století, to byla zlatá éra pro obchodníky s opiem. Hlavně ti z Britské Východoindické společnosti si mnuli ruce. Británie tehdy měla s Čínou tak trochu problém – moc chtěla čínský čaj a hedvábí, ale Číňané o britské zboží moc nestáli.
A tak přišlo na řadu opium pěstované v Indii. Pašovalo se do Číny ve velkém a peníze se jen sypaly. Jenže pro Čínu to byla katastrofa. Miliony lidí propadly závislosti, společnost se rozkládala a stříbro mizelo z truhlic. Čína se snažila, seč mohla, aby tenhle obchod zastavila, ale marně.
Napětí rostlo, až prasklo. První opiová válka (1839–1842) skončila pro Čínu porážkou. Musela se vzdát Hongkongu ve prospěch Británie, otevřít své přístavy cizincům, a ještě zaplatit tučné odškodné. A aby toho nebylo málo, přišla druhá opiová válka (1856–1860). Ta znamenala další ústupky a opium se v Číně mohlo dovážet úplně legálně. Tyhle války byly pro Čínu obrovským ponížením a otřásly jí v základech.
Opium míří na Západ a rodí se nové, silnější drogy
Devatenácté století nebylo jen o Číně. Opium se začalo šířit i na Západě. Laudanum, ta stará známá tinktura, byla k dostání skoro všude. A když do Ameriky přišli čínští přistěhovalci, přinesli s sebou i zvyk kouření opia.
Vědci taky nespali. Roku 1804 izolovali morfin a o pár desítek let později, v roce 1874 spatřil světlo světa heroin. Ten byl dokonce ze začátku vychvalován jako lék, co nezpůsobuje závislost!
První pokusy o mezinárodní kontrolu
Jak problémů přibývalo, začalo být jasné, že se s tím musí něco dělat. Na začátku 20. století se tak objevily první snahy o nějakou mezinárodní domluvu. V roce 1909 se sešla Šanghajská opiová komise a o tři roky později, v Haagu, vznikla první Mezinárodní opiová úmluva.
Po druhé světové válce pak štafetu převzala Organizace spojených národů. Ta v roce 1961 přišla s Jednotnou úmluvou o omamných látkách. Cílem bylo jasně říct, že opiáty se smějí používat jen pro léčebné a vědecké účely, a nic víc.
Pašeráci, medicína a strašák jménem fentanyl
A jsme v současnosti. Myslíte, že je opium minulostí? Kdepak. Pořád je to velký globální problém. Nelegálně se pěstuje a vyrábí hlavně v Afghánistánu – i když tam po zákazu Tálibánem v roce 2022 produkce hodně klesla, jen aby se v roce 2024 zase trochu zvedla.
Na druhou stranu, v medicíně jsou opiáty jako morfin nebo kodein pořád k nezaplacení, když jde o tišení silné bolesti. Co je ale dneska opravdu velkým strašákem, to je globální opioidová krize. Začalo to masivním předepisováním léků proti bolesti, lidé si na ně zvykli, a když k nim pak neměli přístup, přešli na heroin.
Co jsme se z příběhu opia naučili?
Ten dlouhý a klikatý příběh opia nám ukazuje jednu věc: jak snadno se může dar přírody, lék, proměnit ve zbraň hromadného ničení. Stačí, když se do toho vloží velké peníze, nebo když se podcení, jak silná může být závislost. Historie nám znovu a znovu dokazuje, že jenom zákazy a represe většinou nikam nevedou. Často to celé jen zhorší.
Zdroje: policiecr, drogovaporadna, vesmir
