Tajuplní Mayové: Dávná civilizace v nás i ve 21. století vyvolává obavy z konce světa
V zimě 2012 znejistěla nejedna domácnost, když se mezi lidmi začalo šeptat o konci světa. Mayský kalendář měl dojít ke svému závěru a ten okamžik doprovázela zvláštní směs strachu, zvědavosti a fascinace. Starodávná civilizace, která před tisíciletími ovládala složité výpočty a pozorovala hvězdy s přesností, jaká tehdy neměla obdoby, znovu vstoupila do našich životů. Její odkaz zůstal živý, i když její města pohltila džungle.
Na území dnešního Mexika, Guatemaly, Belize a Hondurasu kdysi vzkvétala civilizace, která si žila svým vlastním rytmem. Mayové stavěli chrámy uprostřed džungle, tvořili vlastní písmo a rozuměli pohybu hvězd lépe než kdejaký moderní astronom. Jejich kalendář byl natolik přesný, že se ho lidé báli ještě v 21. století. Zaznamenával čas nejen prakticky, ale i posvátně. Jeho cykly byly propojené s božstvy, přírodními jevy i lidským osudem.
Konec jejich dlouhého počítání, tedy 21. prosinec 2012, byl jen přechodem do nového cyklu. Nebyla to výstraha, ale lidé si z toho vytvořili vlastní příběh o konci světa. Média tomu přidala na intenzitě a v některých koutech světa se tehdy skutečně konaly rituály na rozloučenou. A právě tím se ukazuje, jak silný vliv tahle stará kultura stále má.
Zkáza bez výbuchu
Mayové nezmizeli ze dne na den. Jejich úpadek byl tichý a pozvolný. Dlouhá období sucha, která potvrdily výzkumy usazenin z jezer, oslabila zemědělství. A to byla pro kulturu závislou na kukuřici zásadní rána.
Do toho přicházely války mezi městskými státy. Mayský svět se nehroutil naráz, ale spíš tiše a pomalu, jakoby zevnitř. Spory mezi městy, úpadek vládců a nedostatek vody se na sobě kupily jako těžké vrstvy hlíny. Půda byla vyčerpaná, lesy mizely a lidé začali opouštět kdysi hrdé stavby. Z kamenných chrámů se staly pusté schody do prázdna a džungle si je začala brát zpátky, liánu po liáně.
Pád klasických měst v jižní části mayského území byl patrně završen mezi 8. a 9. stoletím našeho letopočtu. Přesto se život v severních oblastech Yucatánu nezastavil úplně. Pozdější centra jako Chichén Itzá ještě dlouho pokračovala v tradici. Zánik tedy neznamenal absolutní konec, ale spíš zlom a proměnu.
Mayové žijí dál
I když se zhroutila jejich civilizace, Mayové jako národ nezmizeli. Jejich potomci žijí dodnes v oblastech Střední Ameriky. Dnešní Mayové nezmizeli v prachu dějin. Žijí dál. Mluví svými jazyky, nosí tradiční oděvy, slaví svátky svých předků a předávají příběhy, které kdysi zněly pod hvězdnou oblohou. Jejich kořeny zůstaly pevně v zemi, i když se svět kolem proměnil.
Archeologové mezitím roky trpělivě skládali mozaiku z kamenných nápisů, fresek a zlomků starých kodexů. Díky nim dnes rozumíme světu, který nebyl jen o chrámech, rituálech a přesných výpočtech. Byl i o čase, který se pro Maye neodvíjel v přímce, ale v kruzích. O životě, který měl hlubší smysl než jen zrození a smrt. O spojení s přírodou, bohy a vesmírem, které prostupovalo každodenní život.
I když jejich země ovládli dobyvatelé a mnohé z jejich písemností lehly popelem, kultura nezmizela. Zůstala v lidech. Tichá, vytrvalá a živá. Je to síla, která nepotřebuje slova, aby přetrvala. Stačí, když dál žije v paměti a v srdcích.
Poselství pro dnešek
Fascinace Mayi není jen o tajemnu. Je to hluboká lidská potřeba hledat v minulosti odpovědi na přítomnost. A také připomínka, že i když jeden svět skončí, jiný může začít.
Jejich pád ukazuje, jak křehké je soužití civilizace s přírodou. Sucho, konflikty, nedostatek zdrojů a to všechno známe i dnes. Možná se k nim vracíme právě proto, že se v jejich příběhu trochu poznáváme.
Zdroje: National Geographic, Smithsonian Magazine, Wikipedie
