Kontroverze v módním průmyslu: O pozdvižení se postaralo nejen tričko se žlutou hvězdou
Móda není jenom oblečení, které na sebe hodíme. Je to tak trochu zrcadlo toho, jak žijeme, ale občas ukáže i stinné stránky. Linie mezi tím, co je odvážný design, a co už je urážka, bývá tenká jako vlásek. A svět módy je bohužel plný příběhů, kdy se tahle hranice přešlápla.
Pojďme se podívat na pár známých průšvihů velkých značek, proč se staly, jak na ně firmy i lidi reagovali a jestli se z toho tenhle blyštivý průmysl vůbec dokáže poučit.
Když symboly promluví bolestnou minulostí
Módní skandály často pramení z necitlivého použití symbolů s tragickou minulostí. Španělská Zara se v roce 2014 dostala do problémů kvůli dětskému tričku se žlutou hvězdou, nápadně připomínajícímu oděvy židovských vězňů za holocaustu. Firma se hájila inspirací westernovými šerify, což veřejnost, zvláště v Izraeli, nepřesvědčilo. Po kritice Zara tričko stáhla. Dříve řešila i kabelku se svastikou či nápis „Bílá je nová černá“.
Podobně klopýtly i jiné značky: Urban Outfitters s košilí evokující nacistické odznaky, H&M s tílkem s lebkou v Davidově hvězdě, či Shein s náhrdelníkem se svastikou. Tyto případy ukazují, jak značky podceňují negativní konotace symbolů. Výmluvy nestačí, protože vizuální podoba a dopad na dotčené jsou silnější než záměr.
Nešťastný „blackface“ a rasové stereotypy
Opakovaným problémem v módě je „blackface“ – zesměšňující zobrazení černochů. Gucci v roce 2019 stáhlo a omluvilo se za černý rolák připomínající blackface. Prada o rok dříve představila doplňky „Pradamalia“, figurky evokující rasistické karikatury; produkty stáhla, omluvila se a dohodla nápravná opatření.
H&M v roce 2018 čelilo kritice za reklamu s černošským chlapcem v mikině „Nejlepší opice v džungli“, za což se omluvilo. Tyto incidenty naznačují hlubší problém nedostatku diverzity v módních týmech, ke kterému může přispívat i rychlost fast fashion.
Kulturní inspirace, nebo krádež identity?
Kulturní přivlastňování je přebírání prvků menšinových kultur dominantní kulturou bez respektu, často pro zisk. Dolce & Gabbana (2018) vyvolali skandál kampaní „DG Loves China“ s videi vnímanými jako rasistické. Uniklé urážlivé zprávy Stefana Gabbany vedly ke zrušení přehlídky a stažení zboží. Urban Outfitters čelil žalobě kmene Navajo za neuctivé použití jejich jména a vzorů na produktech. Kritice čelilo i Gucci (sikhské turbany) či Shein (modlitební koberečky). Je zásadní rozdíl mezi oceněním kultury a jejím pouhým zneužitím pro byznys.
Zlehčování historie a kontroverzní aktivismus
Někdy módní výstřelky jdou ještě dál a necitlivě se dotýkají tragických historických událostí. Urban Outfitters v roce 2014 šokoval prodejem „vintage“ mikiny Kent State University. Její vybledlý vzhled s červenými skvrnami a dírami nápadně připomínal zakrvácený oděv po střelbě, což evokovalo masakr studentů na této univerzitě v roce 1970.
Firma se bránila, že šlo o přirozené opotřebení, ale mikinu stáhla. V poslední době se taky mluví o „aktivistické módě“, kdy celebrity nosí na akce oblečení s politickými hesly. Někteří to ale vidí spíš jako prázdné gesto milionářů než skutečnou snahu o změnu.
Když provokace překročí všechny meze
Za hranou vkusu se pak v roce 2022 ocitla luxusní značka Balenciaga hned dvěma kampaněmi. Jedna ukazovala malé děti s plyšovými medvídky oblečenými v doplňcích připomínajících BDSM praktiky. Další zase obsahovala snímek, na kterém byly mezi papíry vidět soudní dokumenty týkající se dětské pornografie. To vyvolalo obrovskou vlnu nevole a obvinění z propagace pedofilie. Balenciaga se za obě kampaně omluvila, stáhla fotky a oznámila, že bude spolupracovat s organizací na ochranu dětí.
Omluvy, sociální sítě a (ne)naučené lekce
Když nějaký takový skandál propukne, značky většinou rychle stáhnou problematický produkt, vydají nějaké prohlášení, kde litují, co se stalo, a slíbí, že se polepší. Jak moc upřímně to myslí, to už je druhá věc.
Sociální sítě v tom hrají obrovskou roli – kritika se tam šíří bleskovou rychlostí a nutí firmy reagovat. Důsledky můžou být citelné, poškozená pověst, bojkoty ze strany zákazníků, konec spolupráce se slavnými tvářemi apod. Jenže i přes omluvy a sliby se podobné průšvihy v módě pořád opakují.
Co s tím? Nestačí jen hasit požáry, když už hoří. Potřeba je změnit celý přístup, přivést do módy víc různých talentů na všech úrovních, učit lidi kulturní citlivosti a vytvořit prostředí, kde se lidé nebojí říct svůj názor. Současné snahy jsou sice fajn, ale často jen dohánějí to, co se zanedbalo v minulosti. Důležité je, že zákazníci jsou dnes mnohem aktivnější a od značek vyžadují, aby se chovaly eticky a zodpovědně. A to je možná ta největší páka na změnu.
Zdroje: ccrjustice, timesofisrael, wikipedia, youtube
