AI: Umělá inteligence ohrožuje budoucnost umělců a kreativních profesí
Umělá inteligence budí vášně už od chvíle, kdy se o ní začalo seriózně mluvit – a nejde jen o vědecký svět. Stačí si vzpomenout na kultovní Matrix nebo mrazivý seriál Black Mirror. Strach z AI prostupuje popkulturou desítky let. Ale dnes už nejde jen o fikci. AI zasahuje do oblastí, kde bychom to možná ještě nedávno nečekali – třeba do světa umění.
Od sci-fi k realitě
Když se řekne umělá inteligence, mnohým z nás se vybaví slavné filmové a seriálové příběhy – třeba kultovní Matrix nebo znepokojivě aktuální epizody Black Mirror. Ještě před pár desítkami let byla AI považována spíš za fantazii scénáristů než za reálný nástroj. Jenže základy této technologie byly položeny už v 50. letech 20. století. Od té doby prošla AI obrovským vývojem a dnes už není výjimkou, že dokáže vytvořit text, obraz, hudbu nebo video, které jsou téměř k nerozeznání od těch lidských.
Ale co to vlastně je, ta umělá inteligence? Zjednodušeně řečeno – jde o výpočetní modely napsané v programovacím jazyce, které se učí na základě dat. Tím, že „trénují“ na velkém množství textů, obrazů či zvuků, dokáží pak samy generovat nové výstupy. Výsledky jsou často překvapivě přesvědčivé. AI dnes tvoří články, skládá hudbu a dokonce maluje obrazy.
Když umí malovat stroj
Jedním z nejznámějších děl vytvořených s pomocí AI je projekt The Next Rembrandt. Vznikl na základě analýzy stovek obrazů slavného nizozemského malíře. Výsledek? Obraz, který by klidně mohl viset v muzeu vedle Rembrandtových originálů – a mnozí by rozdíl nepoznali. Stejně tak se nedávno dostal do pozornosti veřejnosti první celovečerní film Pirate Queen: Zheng Yi Sao, jehož tvorba byla do značné míry ovlivněna umělou inteligencí.
To ale neznamená, že všichni jsou z těchto technologií nadšení. Naopak. Mnozí umělci vnímají AI jako ohrožení své profese a kreativity. Typickým příkladem je situace okolo stylu studia Ghibli – na internetu se objevily nástroje, které dokáží přetvořit obyčejné fotografie do podoby animací inspirovaných tímto populárním japonským studiem. Jeho zakladatel, Hayao Miyazaki, se však netají tím, že AI vnímá velmi kriticky. Dokonce ji označil za „urážku lidského života“. A není sám, kdo sdílí podobné pocity.
Umění, které necítí?
Zatímco některé výstupy vytvořené pomocí AI jsou vizuálně dokonalé, mnozí tvrdí, že jim chybí něco zásadního – duše, emoce, lidský rozměr. AI sice zvládá techniku, ale nevychází z osobní zkušenosti, bolesti, radosti nebo touhy. A právě to je podle mnoha umělců a kritiků tím, co činí umění uměním.
To však neznamená, že AI nemá ve světě tvorby své místo. Naopak – může být cenným pomocníkem. Například malířům může nabídnout zajímavé barevné kombinace, designérům pomoci s kompozicí, a sochařům usnadnit návrh figur pomocí 3D modelování. V restaurátorství pak nástroje jako 3D skenování nebo CNC technologie umožňují přesné rekonstrukce poškozených děl. Využití je široké – záleží ale na přístupu.
Kdo je autorem?
S tím, jak AI stále častěji vstupuje do kreativních oblastí, se otevírá i zásadní otázka: Kdo má právo na výsledek? Pokud obraz vytvoří stroj, komu patří autorská práva? Podle současných zákonů náleží autorské právo pouze člověku. Ale co když člověk jen zadal instrukce a zbytek práce udělala AI?
Tato problematika zůstává zatím právně nejasná. Evropská unie se však snaží reagovat. V roce 2024 byl představen tzv. Akt o umělé inteligenci, který stanovuje pravidla pro vývoj a použití AI nástrojů. Už dříve také vznikla směrnice 2019/790, která se věnuje tématu vytěžování dat (tzv. data mining). Cílem těchto opatření je částečně chránit práva tvůrců a zajistit férové prostředí.
Směrnice výslovně uvádí, že cílem je „zajišťovat vysokou úroveň ochrany nositelů práv“ a vytvořit rámec pro spravedlivé užívání autorských děl. Přesto se jedná o oblast, která se bude muset dál vyvíjet – a to velmi rychle, protože vývoj technologií AI nezpomaluje.
Etika, odpovědnost a budoucnost
Na závěr je dobré si položit jednu důležitou otázku: Jak chceme, aby se umělá inteligence využívala? Tato technologie sama o sobě není ani dobrá, ani zlá. Je to nástroj – a jako každý nástroj záleží na tom, kdo a jak ho používá.
Pro některé může být inspirací a pomocníkem, pro jiné hrozbou originality a lidské tvořivosti. Není ale nutné vybírat si jen jednu z těchto cest. Klíčem je odpovědnost, etika a schopnost kriticky přemýšlet nad tím, jak AI zapojit do procesu tvorby. Budoucnost umění totiž nemusí znamenat jeho zánik – může to být jeho přirozená evoluce, pokud v ní nezapomeneme na to nejdůležitější: lidskost.
Zdroj: news.harvard.edu, pravniprostor.cz, eur-lex.europa.eu
