Češi jsou přeborníci ve výrobě skla. Ve světě je populární hlavně čistý křišťál
České sklo, které má za sebou staletou tradici, se ve světě těší velké popularitě. I když se dnes se sklem setkáváme denně, nebylo tomu tak vždy. V minulosti bylo sklo nesmírně luxusním materiálem.
Tradice českého skla sahá do středověku
I když sklo bylo poprvé objeveno zhruba ve 3. tisíciletí př. n. l., v českých zemích se sklo začalo těšit velkému rozkvětu v období středověku. Archeologické prameny dokládají výrobu skla od druhé poloviny 13. století. Výroba se soustředila především v lesnatých oblastech, a proto se tomuto typu skla začalo říkat lesní sklo. K jeho tavbě bylo navíc potřeba velkého množství paliva. Již v období Karla IV. se zhotovovaly vysoké číše, ale také vitráže.
Renesance přinesla do českých zemí mnoho změn. Během vlády Habsburků se lidem otevřely cesty na jih a západ Evropy a do našich končin zavítali zkušení skláři ze Saska. Ti postupně zakládali nové hutě v pohraničí. Jednalo se o oblasti převážně Lužických a Jizerských hor, jižních Čech a Jeseníků. Rody jako Schürerové, Wanderové, Presslerové a Friedrichové patřily ke sklářským špičkám.
Za vlády císaře Rudolfa II. bylo zdokonaleno sklo malováním. I když kvůli třicetileté válce byly hutě zpustošeny, trvalo nespočet let, než se sklářství znovu vzpamatovalo. Již v 18. století bylo české sklo a um vyhlášené po celém světě. V tomto období se také věhlasu těšil čistý český křišťál, který zažíval svou zlatou éru. A to platí i v současnosti.
Rytí skla bylo oblíbeným způsobem dekorování skla
Rytí skla se v českých zemích rozšířilo na přelomu 16. a 17. století. Jak dokládají historické prameny, již v období vlády Rudolfa II. bylo rytí skla základní výzdobnou technikou barokního skla. V té době se však rytí skla nazývalo jako „řezání“. V polovině 18. století však rytí nahradily jiné způsoby zdobení skla. Jednalo se například o zlacení, které probíhá tak, že se do skla vpaluje zlatá pasta. Tento způsob dekoru se kombinoval dalšími zdobícími technikami. Za zmínku však také stojí, že malování skla bylo dříve spíše praktickým účelem, protože se jím zakrývaly veškeré defekty.
Leckoho možná překvapí fakt, že se skláři v České republice zaměřují na výrobu plochého, obalového, užitkového a speciálního skla, ale také na výrobu skleněných vláken a dalších výrobků. K jejich výrobě jsou zapotřebí základní suroviny jako písek, kaolin, živec a křemen, proto se sklářské hutě soustředily především do horských oblastí.
Sklářství v České republice nevymřelo
Zatímco drátenictví, košíkářství nebo zvonařství patří k mrtvým oborům, tradice českého sklářství i nadále přežívá. Toho je důkazem například Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská v Novém Boru. Zájemci však také mohou navštívit některé z kurzů nebo workshopů, kde se mohou ponořit do tajů náročného a precizního řemesla.
České sklo můžete také obdivovat na řadě míst, jako je například Sklářské muzeum v Novém Boru, Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, ale můžete se vydat také na exkurze do skláren Ajeto v Lindavě, do skláren Novosad v Harrachově, do sklárny Moser nebo do hutí Glasstar v Nenačovicích.
České sklo ve filmu
České sklo se těší natolik velkému věhlasu, že se objevilo i v mnoha zahraničních snímcích. Za zmínku například stojí film Na nože: Glass Onion, kde se objevilo šest desítek plastik ze sklárny Jiřího Pačinka nebo snímek Barbie, kde zářily růžové džbány. Za sklem, které se objevilo v možná nejrůžovějším filmu, který byl kdy natočen, stojí sklárny Klimchi v Kamenickém Šenově. Naposledy se české sklo objevilo také v pokračování Bridget Jonesové.
O českém sklu se také zmiňuje primácký seriál ZOO, kdy se vedlejší linka točí kolem fiktivních skláren rodiny Novotných. Ta své sklo dodává do místní ZOO. Jedná se o dějovou linku inspirovanou skutečnými událostmi, protože například do pražské ZOO nebo Safari Parku Dvůr Králové, byly v minulosti skutečně dodávány skleněné figurky různých zvířat.
