Můj syn je génius, je to zdrojem obrovského trápení celé rodiny
Dlouhé zástupy nastávajících rodičů by si přály, aby se jim narodilo zdravé, talentované a vysoce inteligentní dítě. Co se tvrzení ohledně zdraví týče, o něm asi nelze nijak polemizovat. To však neplatí o inteligenci. Mít doma geniální dítě totiž nemusí být tak snadné, jak si někteří myslí.
Vysoce inteligentní děti totiž mohou být pro rodiče poměrně náročnou výzvou. Velmi často se například stává, že nezapadají mezi své vrstevníky. To v překladu znamená, že může být mimořádně složité začlenit je do kolektivu. Problémů, kterým musí čelit rodiče extrémně nadaných dětí, však existuje mnohem více. Které se řadí mezi ty, jež se vyskytují nejčastěji?
Geniální děti velmi snadno propadnou nudě
Velmi častým problémem, se kterým se musí rodiče mimořádně inteligentních dětí vypořádat, je ten, že jejich ratolesti velmi snadno propadnou nudě. Zatímco některým dětem se určitá témata musí vysvětlovat několikrát a velmi pomalu, kvůli čemuž se probírají i několik dnů či týdnů, geniální děti všechno pochopí takřka ihned. Z toho plyne, že pak nemají v hodinách co dělat. To může být problém zejména ve škole, kde pak mohou mít sklony ke zlobení a dělání nepořádku. Své by o tom mohl vyprávět muž, který pracuje jako kuchař v jedné z brněnských restaurací. Nečekaně se mu totiž narodil syn, který již od útlého věku vykazuje známky geniality.
„S manželkou bychom o sobě nikdy neřekli, že jsme nějak výjimečně chytří. I přesto se nám ovšem narodil syn, který je doslova génius. Zpočátku jsme se radovali a měli pocit, že bude jeho výchova mnohem snazší, ale osud nás postupem času přesvědčil o opaku. Tomáš, jak zní jméno našeho syna, se totiž velmi často nudí a dává to najevo. Zatímco děti se teprve učily číst, on už měl přečtenou celou sérii knih Letopisů Narnie, takže o hodinách nedával pozor a pozoroval videa o jeho oblíbených hrách. A podobně to vypadá i v dalších předmětech. Ze školy tak chodí domů s poznámkami a my nevíme, co s tím. Zároveň má problém s hledáním kamarádů. Většina dětí, které s ním chodí do druhé třídy, mu totiž vůbec nerozumí. Zatímco on by se nejraději bavil o šachových partiích a dalších strategických hrách či řešil logické úlohy, ostatní děti sbírají samolepky a na mobilu hrají jen nenáročné hry. To našeho Tomáš nebaví, a tak s dětmi nenachází společnou řeč. Věřte, nebo ne, ale jeho výchova opravdu není snadná, i když ho samozřejmě máme rádi nadevše.“
Mimořádně chytří lidé mají sklony k úzkostem
Nadměrně inteligentní lidé mají taktéž sklony k úzkostem. Důvodů je hned několik. V první řadě jsou na ně často kladeny vysoké nároky, přičemž zároveň sami tíhnou k perfekcionismu. Ve druhé řadě mají tendenci nadhodnocovat své nedostatky a ve třetí řadě se mohou trápit kvůli tomu, že jim ostatní často nerozumí. Rozhodně pak nepomáhá ani již zmíněná sociální izolace.
Nadaní jedinci se často sociálně izolují
Kromě toho, že geniální děti zpravidla snáze propadají nudě a mají sklony k úzkostem, se rovněž mnohem častěji dostanou do sociální izolace. To v překladu znamená, že mají problém s navazováním sociálních vztahů.
Tento fenomén má snadné vysvětlení. Mimořádně chytří jedinci jsou totiž (obzvláště v útlém věku a průběhu dospívání) ve srovnání s vrstevníky v mnoha směrech výrazně napřed. Tím pádem je nebaví konverzace o tématech, která jsou v jejich věkových skupinách běžná.
Zdroje: psychologyfor.com, psy-ed.com, idnes.cz
