Pitná voda pod lupou: Co ve skutečnosti pijeme? Výsledky jsou děsivé

Pití obyčejné pitné vody bývá celou řadou odborníků doporučováno jako nejlepší způsob, jak do sebe přes den dostat dostatečné množství tekutin. Každý člověk by jí měl vypít přibližně 2,5 l denně, přičemž konkrétní množství závisí na váze jedince.

Na základě výsledků několika průzkumů by se dalo říct, že voda v České republice patří zpravidla k nejkvalitnějším nejen v Evropě, ale i na celém světě. Bohužel to však neznamená, že se v ní není možné setkat s látkami, které jsou pro lidské tělo škodlivé. Takové látky se v české vodě vyskytují většinou jen v zanedbatelném množství. To ale bohužel neplatí ve všech případech. I v Česku existují obce, ve kterých voda nedosahuje dostatečné kvality. Proč tomu tak je? A které škodlivé látky můžete v české vodě objevit?

Voda z malých lokálních vodárenských společností nemusí dosahovat zákonem stanovených parametrů

V některých lokalitách v České republice nedosahuje kohoutková voda zákonem stanovených parametrů, což v minulosti konstatoval i Státní zdravotní ústav (SZÚ). Velmi často se jedná o vodu z malých lokálních vodárenských společností, které zásobují jen velice nízký počet obyvatel.

Důvod je prostý. Tyto malé společnosti negenerují takové zisky, aby si mohly dovolit investovat do modernizace svých technologií. Jenže ve vodě se pak může vyskytovat nespočet zdraví škodlivých látek, kterým by bylo nejlepší se úplně vyhnout. O kterých látkách je řeč?

Akrylamid

O akrylamidu slyšel alespoň jednou za život s nejvyšší pravděpodobností každý. Tato látka je velmi nebezpečná, neboť disponuje toxickým účinkem na nervový systém či krvetvorbu. Zároveň se řadí mezi karcinogeny, což v překladu znamená, že může přispět k rozvoji rakoviny.

Ve vodě se může objevit z toho důvodu, že se používá ve stavebním průmyslu – zejména jako přísada do štěrkových, řídkých cementových malt. Akrylamid do sebe ovšem můžete dostat taktéž prostřednictvím běžné stravy. Vzniká ve vysokých teplotách (nad 120 stupňů Celsia) při nízké vlhkosti.

Beryllium

Látka zvaná berylium poškozuje střevní stěnu a taktéž se může podílet na rozvoji rakoviny. Do vodního systému se může dostat vyluhováním z geologického podloží.

Zajímavost: Beryllium je z řady kovů alkalických zemin tím úplně nejlehčím.

Dusičnany a dusitany

O dusičnanech a dusitanech se hovoří velmi dlouho především v souvislosti s masnými výrobky, do kterých se velmi často přidává zejména dusitan sodný (nechvalně proslulé E 250).

Setkat se s ním můžete ovšem i ve vodě.

Tyto látky jsou označovány jako potenciálně karcinogenní, neboť se mohou v žaludku přeměňovat na takzvané nitrosaminy. V lidské krvi navíc reagují s krevním barvivem hemoglobinem, jehož úkolem je mimo jiné přenos kyslíku. Právě dusičnany a dusitany tomuto přenosu mohou zabraňovat, což může u některých jedinců způsobit riziko vnitřního dušení (zejména u pacientů s vážnými onemocněními a dětí do 3 let).

Chlór a jeho sloučeniny

Chlór se do vody přidává naprosto běžně, neboť se jedná o účinný a osvědčený dezinfekční prostředek. Pokud jej vodárenské společnosti používají v povoleném množství, je takřka neškodný. U citlivých jedinců ovšem může vyvolat podráždění pokožky.

V případě, že se však ve vodě nachází vysoké množství chloritanů, může se jednat o nemalý problém. Tyto látky totiž mohou postihnout nervový systém či způsobit chudokrevnost a taktéž disponují potenciálně negativním vlivem na plodnost.

Zinek, měď, olovo

Ve vodě se mohou vyskytnout taktéž těžké kovy jako zinek, měď či olovo. Ty mohou v nadměrném množství způsobit vážné zdravotní problémy. Kupříkladu měď může způsobit otravu, olovo zase zapříčinit poškození ledvin či zvýšení krevního tlaku.

Zdroje: nase-voda.cz, nourish.cz